Ne všem se vede dobře

Společnost se pochopitelně skládá z mnoha lidí. A protože každý žije ve specifických podmínkách a každý má jiné schopnosti a také mu odlišně přeje štěstí, je logické, že se tu všem nevede stejně dobře, případně stejně špatně. Máme našince, kteří si žijí jako v bavlnce, ale máme i ty, kteří svou ekonomickou situaci vůbec nezvládají, a tudíž ani jejich život není dokonalý.

Každý se máme nějak. Někdo líp a někdo hůř. A aby se těm, kteří jsou na tom skutečně zle, nevedlo aspoň naprosto nejhůř, máme tu třeba instituci zvanou stát. A protože je náš stát považován za sociálně orientovaný, mělo by být pravidlem, že kdo se snaží neskončit v bídě, ten by v ní také skončit neměl. Lenochům a příživníkům by se tu sice logicky nemělo dařit dobře, ale ti ostatní, kteří strádají třeba jenom kvůli tomu, co nemohou navzdory své snaze ovlivnit, by měli mít aspoň snesitelnou životní úroveň zajištěnou. Nikdo by neměl skončit katastrofálně, pokud si to nezaslouží.

Jenže je tomu tak? Nejednou bohužel není. Někdy se dostává neúměrné státní podpory i těm, kterým by neměla být dána ze společné kasy ani koruna, a jindy si ti, kteří se snaží, ale zas a znovu selhávají, nedočkávají potřebné pomoci. Je to smutné, ale je tomu bohužel tak.

Znáte to. Přinejmenším z doslechu. Pokud jde o pomoc lidem v nesnázích, respektive o financování života těch, kteří si to prokazatelně zaslouží, jako jsou dejme tomu penzisti či rodiče malých dětí, pak se dá říci, že sice vláda slíbí hypoteka-bez-registru.net ale musí pomoci. Protože vládní sliby jsou často jen nesplněnými sliby, zatímco nebankovní hypotéky skutečně pomáhají těm, které nechala společnost na holičkách.

Tak už to chodí. A bude to tak chodit do doby, než se začneme politické reprezentace skutečně dnes a denně ptát a dožadovat se tvrdě odpovědí na otázku, co a jak pro lidi v nouzi dělá. A dokud ji nezačneme skutečně trestat za plané sliby, nesporné chyby nebo i zlé úmysly. Protože jsou sice vládní sliby hezké, ale nikdo se jich nenají.